Poselství Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Pascha Kristova 2025

Drazí duchovní otcové, bratři a sestry:
VSTAL Z MRTVÝCH KRISTUS! CHRISTÓS VOSKRÉSE!

Církev Kristova je „příbytek Boží uprostřed lidí“ (Zjevení 21,3), je matkou a pěstounkou nás všech a v ní je naše naděje na dosažení spásy. Církev jako naše Matka opět svolává nás, své děti, abychom „žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi“ (Efezským 5,19), ale především svou účastí na paschální Oběti, oslavili ve víře, naději a lásce — a kráčením na „cestu nového života“ (Římanům 6,4) — vítězství našeho Spasitele nad smrtí.

Znovu můžeme zvěstovat „mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1. Petrův 2,9). Duch Svatý nám vnukl, abychom „jedněmi ústy a jedním srdcem“ zpívali „vítěznou píseň“ Kristu, který vstal z mrtvých a daroval lidem nesmrtelnost a neporušitelnost, aby je zbožštil. Plni radosti děkujeme jedinému požehnanému Bohu a Pánu za to, že smrt rozdrtil, peklo vyplenil a nám daroval „prvotinu jiného — věčného života.“

Světlo Kristova Zmrtvýchvstání proniklo celý vesmír. Svatý Jan Damašský v paschálním kánonu volá: „Nyní je vše naplněno světlem — nebe, země i podsvětí; nechť všechno stvoření oslavuje Kristovo Vzkříšení!“

Světlo Vzkříšení se nepodobá záři slunce nebo jiných hvězd a galaxií, ani polární záři. Světlo Vzkříšení — to je osobní zkušenost přítomnosti Boží v životě člověka.

Kristus jednou řekl židovským zákoníkům a farizejům: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). Hledáme-li upřímně Boha, zbavuje se naše duše veškeré temnoty. Naopak, když se necháme zotročit vášněmi — a je jedno, jestli duševními nebo tělesnými — uvrhneme sami sebe do temnoty, která je plná špatných myšlenek, hříšných rozhodnutí a zlých skutků.

Vzpomeňme si na vůdce židovského národa — ačkoliv se od římských vojáků dozvěděli o odvaleném kameni a prázdném hrobě, ačkoliv od nich vyslechli zprávu o tom, že Kristus vstal z mrtvých — stejně kvůli svým hříšným vášním zůstali „věrní své nevíře“.

Nestačí jen vědět, že Světlo Vzkříšení existuje a že má sílu změnit lidské srdce. Je potřebná také odpověď naší vlastní svobodné vůle. Blahodatné světlo, které zazářilo z Kristova hrobu, zaplašuje temnotu hříchu z lidského života, ale člověk musí sám vynaložit nějaké úsilí, aby zlo ze svého života odstranil.

Toto světlo nepřestává svítit v žádné době a na žádném místě — osvěcuje srdce těch, kteří jsou ochotni je přijmout. Toto světlo má moc vyhnat zoufalství smrti, zla, nedůvěry, nepřátelství, nespravedlnosti, válek a egoismu starého člověka (Efez 4,22). Světlo Kristovo má moc vše proměnit na radost lásky, víry, jednoty, pokoje a spravedlnosti nového člověka, obnovovaného podle obrazu Kristova (Efez 4,24).

Ten, kdo skrze svaté Tajiny poznal vzkříšeného Krista a vrostl do Jeho mystického Těla — do Církve, může už dopředu okusit nevýslovnou radost Božího Království. A když vnímá, jak se jeho srdce pod dotykem Boží blahodati mění, může v pokoře vyznat: „Toto učinila pravice Nejvyššího!“ (Ž 76,11) Zároveň si může člověk položit otázku: „Kdo je veliký jako Bůh náš?“ (Ž 76,14) „Ty jsi Bůh, jenž činíš divy!“ Koho je možno srovnat s pravým Pánem, který stojí nad dějinami, s Králem slávy a Vládcem světa, s „tím, který je, který byl a který přijde?“ (Zjev 1,8).

Vyslyšme radu svatých Otců a dejme vzkříšenému Spasiteli celé své srdce. Prosme jej, aby světlo Jeho zmrtvýchvstání rozptýlilo veškerou temnotu a dalo nám neotřesitelnou jistotu, že „Kristus, který je v nás, je větší než ďábel, který je ve světě“ (1 Jn 4,4). Ač se někdy zlo ve světě kolem nás zdá být děsivé, nezapomínejme, že každý z nás může něco učinit pro jeho překonání. Otevřeme Kristu svá srdce a připojme se k Němu tím, že vztáhneme své ruce na pomoc těm, kdo trpí. Jak to obvykle říkal sv. Antonín Veliký: „Neztrácejme odvahu, vždyť Bůh nám daroval spásu!“

Podle příkladu svatého apoštola Pavla prosme „Otce slávy, aby nám dal Ducha moudrosti a osvítil oči našeho srdce, abychom chápali, k jaké naději nás povolal“ (Efez 1,17-18). Očisťme své duchovní smysly, abychom v nepřístupném Světle Vzkříšení uzřeli Boží tajemství. Svlékněme ze sebe skutky tmy a oblečme se do zbroje světla (Řím 13,12).

Co jsou neužitečné skutky tmy? Nazývejme je pravým jménem to „o čem je odporné i jen mluvit“ (Efez 5,12), ale čeho se dopouštějí lidé „plní všelijaké nespravedlnosti, zloby, lakomství, zla, závisti, vraždy, sváru, podvodu, nízkosti: klevetníci, pomlouvači, ti, kteří nenávidí Boha, násilníci, domýšlivci, vychloubači“. Takoví, o jakých apoštol Pavel říká: „Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, nestálí, nelaskaví, nemilosrdní“ (Řím 1,29-31).

Nežijme už ve tmě, jinak nás Kristovo světlo překvapí jako den zloděje. Vždyť, jak říká apoštol Pavel, „všichni jsme dětmi světla a dětmi dne. Nepatříme noci ani tmě. Nespěme tedy jako ti druzí, ale bděme a buďme střízliví. Vždyť Bůh nás neurčil k hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, který zemřel za nás, abychom spolu s ním žili“ (1 Tes 5,4-10).

V této chvíli triumfu Života nad smrtí pamatujme ve svých modlitbách na všechny, kteří jsou nespravedlivě oloupeni o paschální radost — válkou či pronásledováním: kéž jim Pán Ježíš, který vstal z mrtvých, sám je útěchou, nadějí a vysvobozením. Mysleme i na ty, co jsou nemocní, opuštění nebo na okraji společnosti, a prosme, abychom jim ve jménu Toho, který zvítězil nad smrtí, dokázali setřít slzy z očí. Ať nám všem blahodať Kristova Zmrtvýchvstání přinese „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel (list Jakubův 1,17) a naplní pokojem naše dny!

† Rastislav arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal arcibiskup pražský a českých zemí

† Juraj arcibiskup michalovsko-košický
† Izajáš biskup olomoucko-brněnský